Aquaterapie
Léčení vodou dobře propracovali Vincenc Priessnitz a farář Šebastián Kneipp. Dle základů se užívá vody trojím účelem. V prvním případě, aby se rozpustily škodlivé látky, jež jsou v krvi i jinde v těle (všechny parní lázně, teplé koupele bylinné). Za druhé, aby se rozpuštěné látky z těla vyloučily (obklady a polévání) a nakonec aby tělo zesílilo (studené koupele, polévání a omývání všeho druhu a otužování).
Léčení vodou je jednou z nejstarších metod léčby. Historické prameny uvádějí, že léčení vodou používal člověk dříve než léčivé využívání rostlin. Priessnitz považoval zdraví za přirozený stav organismu, k onemocnění docházelo v důsledku toho, že se do něj dostala určitá cizí látka a akutní choroba neznamenala nic jiného, než projev úsilí organismu tuto cizí látku vypudit. Priessnitz tedy doporučoval vysadit veškeré léky a léčit nemocné potními kúrami s následnými koupelemi v chladné vodě a mokrými zábaly. Nemocni se též museli vystříhat piti alkoholu a konzumace příliš bohaté stravy doporučoval jist obyčejný chléb, pit mléko a dvanáct sklenic vody denně.
